onsdag 13 Aug 2014, 14:56

BRUTAL ASSAULT 2014 - Report by Chirurg & Dantez
Wed 6 Aug – Brutal Assault XIX

http://akce.metalshop.cz/images/festivaly/brutalassault.png

Intro

!!! .S letošním reportem mi pomohl Dr-Danihell aka Dantez, takže kromě mých typických nesouvislých historek se můžete těšit na jeho pohled na věc. Snad se nám podaří prezentovat dvě odlišné perspektivy a také pokrýt větší počet vystupujících kapel. Mé články budou označeny jako [Chirurg] a Dantezovy jako [Dantez]; snad v tom nebude takový chaos. Také berte na vědomí, že formátovací možnosti Last.fm nejsou úplně bůh-ví-co (takže mnohdy to bude vypadat jako zeď textu). Nicméně hurá do moře hrubek a hejtů!

[Chirurg]: Jako vždy píšu report ob-rok (přísahám, že to nedělám schválně; vždycky do toho vleze nějaká komplikace jako třeba přetrhané vazy v kotníku), ale tentokrát natěšený a se zdravou nožkou vyrážím do Josefovské pevnosti pořádně prokotlit tento metalový svátek.

[Dantez]: Tento report píšu na požádání Tomka. Nepovažuju se za někoho, kdo by měl právo soudit vystoupení. Tolik jsem toho totiž ještě neviděl a neslyšel, takže jestli to někdo bude číst, berte to prosím s rezervou, nebo jako bezvýznamné výstřiky jedné nuly. Díky.

DEN PRVNÍ:

Misery Index

[Chirurg] - Spolu se Slayer a Down sem se na Misery Index těšil nejvíce. Dle mého jedna z nejlepších současných death metalových kapel pocházejících z USA. Na kontě mají 4 naprosto vynikající alba, plus nové a velmi povedené "The Killing Gods", takže jejich setu sem se nemohl dočkat. V minulosti jsem měl skoro vždy štěstí, že má úplně první kapela Brutalu byla hned řezba od podlahy (viz Toxic Holocaust či Afgrund v minulých ročnících) a Misery Index nebyli výjimkou. Rychlé přivítaní a rub - "The Carrion Call", takže hup do prvního kotle, oběhnout první kolečko, podstoupit první pád a vše vesele opakovat. Kapela zněla přesně tak jak by Misery Index měli znít - naprosto precizní, ostrý, učebnicový deathgrind made in the USA. Bubeník Adam Jarvis prováděl takový výkon, že mi z toho jde hlava kolem i teď. Každý drum fill byl naprosto hladký a nikdy neztratil ani nanovteřinu šílené rychlosti. Kytarista Mark se postaral o většinu vokálních partií, což je možná škoda, protože Jasonův hlas preferuji o trochu více. Nicméně svou práci vykonal na výbornou a Jasona definitivně také šlo slyšet; hlavně tedy ve starších sonzích. A když už jsme tedy u songů, tak musím pochválit velice zajímavý setlist. Misery Index jsem viděl dva krát (roky 2009 a 2010) a zahrály songy, které bych naživo opravdu nečekal. Například "Sleeping Giants" a hlavně "Thrown into the Sun". Což je parádní píseň, určitě jedna z nejzajímavějších na skvělém "Traitors", ale dokážu si představit, že borci v kotli očekávali něco více hybného. Nicméně toto naplnil skvělý přechod na "Black Sites", další song ze kterého sem byl mile překvapen. Před začátkem koncertu jsem podotkl, že bych rád slyšel "The Spectator" ale nejspíše nebude, což mě asi hoši z Misery Index slyšeli a toto přání mi splnili. Můj obllíbený song z "Heirs to Thievery" a vidět ho naživo a řádné si ho užít bylo velkolepé. Nesmím zapomenout i na nové songy, které možná nebyli tak úspěšné v kotli, ale zněli parádně. Instrumentální náběh "The Oath" do "Conjuring the Cull" kde Mark pevně hrábnul do strun rozpoutal solidní peklo. A teď možná mnozí z vás vidí hodnocení a ptají se, proč tedy ne 10/10 když samá ta chvála? Největším zklamáním totiž bylo, že Misery Index utnuli svůj set zbytečně brzo. Vybudovali velice zajímavý setlist a ke konci každý očekával ony známé sypačky, které člověka zadupou do země. Jistě že jsme dostali "Traitors", která byla samozřejmě skvělá, ale poté se kapela rozloučila. Nemůžete mě nechat viset na "Traitors"! Co "The Great Depression"? "Conquistadores"? "Rulling Class Canceled"? Hlavně když máte ještě 10+ minut k dobru. U autogramiády kytarista Darin řekl, že se báli aby nepřetáhli, ale na brzdy šlápli zbytečně tvrdě. Což je pro mě osobně velká škoda, protože aspoň další 2 či 3 songy bych hltal jak nikdy.

8/10

[Dantez] - Jizzery Chindex mi osobně odstartovali Brutal Assault a nutno říct, že dost kvalitně. Celé vystoupení mělo super zvuk, a i přes dostatečné vedro lidi kalili dosyta. I já jsem musel dát košta v circle pitu. Zamrzel akorát celkem rychle stopnutý set, který mohl být klidně o 10 minut delší. Každopádně "Traitors" na závěr jel jak zkurvysyn.

7/10

SETLIST:

The Carrion Call
Sleeping Giants
The Weakener
Thrown into the Sun
Black Sites
The Spectator
The Oath / Conjuring the Cull
Traitors

Siberian Meat Grinder

[Chirurg] - Pokud sem si myslel, že si po Misery Index trochu oddychnu - TAK OMYL! Šest nasraných Rusů v čele s dvěma zpěváky rozpoutalo takovou zuřivou kalbu, že se tomu nedalo odolat. Crossover thrash utržený ze řetězu vytočený na maximální obrátky! Vždycky krátký kytarový náběh a bum - circle pit za circle pitem. Dva maskovaní zpěváci hnali tuhle mašinu s takovou energií a vervou, že jsem se pořád musel culit. Prskali řádky textů takovou kadencí, že to mnohdy připomínalo rap battle. Všechny songy měli velice pozitivní nádech (nemyšleno jako - na louce rostou kytičky a vedle se pasou poníci, ale spíše - mrdat na politiku, mrdat policajty, pojďte se radši zlít a zakalit s námi), a za tohle se vždy postavím. I každý v publiku tohle cenil. Lidi vždy vylezli na stožár v centru kotle a seskočili do ostatních dřív než je nějaký sekuriťák stihl zešikanovat. Vždycky tam zahořkle přisupěl, ale nikoho nestihl. A tohle mě bavilo naprosto královsky. A kapelu také, protože tam začali vytahovat foťáky a hecovat lidi víc a víc. SMG byla naprosto parádní zábava při které sem měl permanentní úsměv od ucha k uchu. Absolutně mi nedali žádnou příležitost vydechnout!

9/10

Crowbar

[Chirurg] - Možná sem si chvíli před Crowbar trochu oddychnul, ale pak mě praštila do hlavy síla otvíráku "High Rate Extinction"a vrátil sem se zpět ke kalení. Crowbar letos přivezli sonický ekvivalent kladiva, které vás s každým riffem zatlouká do země. Není lepšího příkladu než konec "The Cemetery Angels", kde sem si připadal jako kdyby do mě narážel kamion. Nesmírně tvrdé, masivní a totálně chlapsky znějící melodie rezonovaly celou pevností, že by mohly vypadávat cihly z hradeb. Celá kapela byla ve skvělé formě, hlavně tedy Kirk, který když nasadil svůj zlověstný výraz mi nedával na vybranou, než nasadit můj nejvíc metalový obličej a headbangovat takovou silou, že mi krční obratle vyletí z těla. Ale samozřejmě, že byli také temnější a pomalejší songy, jmenovitě stálice "Planets Collide", kde bylo zábavné pozorovat sérii vypasených fotrů v kotli jak vyjí refrén. Na závěr nic jiného než "All I Had (I Gave)", takže sem hopsnul do kotle, okamžitě sem se vysypal a zavyl sem si refrén s fotry. Letos se borcům z Crowbar podařil vynikající set a konec "The Cemetery Angels" je naprosto nezapomenutelný.

8/10

[Dantez] - Od Crowbar koncertu jsem čekal jenom jedno. Ať je jejich show minimálně z poloviny tak tlustá a chlapská jako členové kapely. Stalo se. Set měl snad úplně všechno. Kotel smrděl krví a potem. Při "All I Had (I Gave)" tekly pivní slzy a vousy začaly růst rychleji. Závěr "The Cemetery Angels" byl dost možná ten nejvíc heavy moment celého festivalu, a i já jsem cítil, jak mi raší chlupy na hrudi. Možná trochu pochybila "Existence is Punishment", ale jebat. Tohle byl určitě koncert, který mě v budoucnu přinutí si najet Crowbar více.

9/10

Obituary

[Chirurg] - Ajej, tady nejspíše dostanu pár kopanců do zadku, protože od lidí co také viděli Obituary sem slyšel pouze chválu. Nicméně jak sem je pozoroval, tak sem zápasil s tím abych udržel pozornost. Samozřejmě, že kultovní staré fláky byli pořád vražedné, ale někdy mi prostě připadalo, že na ně usedá tuhá vrstva prachu, kterou se teď Obituary snaží slabým fouknutím oprášit. Ale neberte to tak, že se mi Obituary naživo nelíbí, viděl sem je asi před rokem v klubu a tam byli naprosto skvělí. Nevím jestli to bylo tím sluníčkem, co mi svítilo do obličeje nebo už sem byl intoxikovaný výpary z Budvaru, ale v částech jejich setu sem byl celkem nezaujatý. V žádném případě to ale nebyl žádný propadák, ale asi sem byl namlsaný z jejich klubového vystoupení a čekal sem zbytečně moc.

6/10

Red Fang

[Dantez] - Red Fang rozhodně patřili mezi ty kapely, na které jsem se dost těšil. Tlustý stoner rock silně ovlivněný pivem a mými oblíbenci Melvins jsem si prostě nemohl nechat ujít. Očekával jsem příjemnou oddechovku, na kterou si lidi pokývou s pivem v ruce. Šlo však o pozitivně překvapivý omyl. Už při prvních notách lidi skákali a vraceli texty. Na hitovku "Wires" se dokonce v sérii rozpoutala menší wall of death. Zvuk byl boží. Stoner/Sludge koncertů jsem moc neviděl, ale kdyby každý koncert zněl a vypadal nějak takhle, byl bych totálně spokojen. Pravděpodobně nejpříjemnější překvapení ročníku.

10/10

[Chirurg] - Musím přiznat, že od Red Fang sem na druhou stranu nečekal vůbec nic. Nikdy sem si nepustil celé album a počet songů, které znám můžu napočítat na jedné ruce. Takže jsem si myslel, že to bude takový pohodový stoner rokec k pivku, který vystojím a semo-tamo pokývu hlavou. Oh… jak sem se mýlil. Hned od první noty mi bylo jasný, že stát na místě a nonšalantně usrkávat pivo nepřichází v úvahu. To samé si uvědomili taky lidi v kotli, protože rozpoutali celkem solidní vír. Sotva jsem si toho všimnul, tak tam Dantez skočil jako do bazénu. Wall of death bych čekal na hodně kapel, ale ani ve snu by mě nenapadlo že na Red Fang. Natož 2x (!) a následně 3x (!!) a ke všemu v jedné písničce (!!!). Vůbec sem nechápal jaký je to mazec, musel sem si dávat pozor aby mi čelist nespadla příliš nízko. A tak zlověstně znějící song jako "Throw Up" sem už nečekal vůbec. Na "Blood Like Cream" už sem vesele skotačil a halekal "TURN IT UP, TURN IT UP, TURN IT UP" a kompletně sem propadnul kouzlu Red Fang. Také sem se nemohl zbavit pocitu, že bubeník John Sherman vypadá jako Mr. Sark (todle je vtip co nejspíše nikdo nepochopí). Nicméně jeho výkon byl ohromný. Miluju bubeníky, kteří mají malý set-up a vytěží z toho maximum. Parta čtyř stoners opravdu zahrála super set. Red Fang jsou definitivně největším překvapením letošního Brutal Assaultu.

9/10

Suffocation

[Chirurg] - Na rozdíl od mých dojmů z Obituary, Suffocation nezněli zašle ani náhodou. Frank "The Tank" Mullen vtrhnul na stage, udělal tu charakteristickou věc co dělá s rukou a každý věděl, že začnou řádné jatka. A samozřejmě, že během jejich setu tu věc s rukou dělal každý plus jejich máma. Není čemu se divit, když Suffo krmili publikum samými klasikami žánru. Jejich set se skládal s 50ti procent naprosto bušícího brutálního death metalu a 50ti procent stand-up komedie Franka Mullena. Historka o našich rodičích kteří se potkali na Suffo koncertu a tam započali naši existenci, či jeho pantomima duální střelby ze samopalu byla naprosto top. A když tam jen stojí a culí se s vyplazeným jazykem, tak vypadá jako velice šťastný rottweiler, který je vděčný zato, že může štěkat a pobíhat na pódiu. Ale i basák Derek Boyer nezklamal se svou basou zapíchnutou v zemi. A takovéto momenty sem opravdu oceňoval mezi páteř-drtícími songy jako "Breeding the Spawn" nebo "Liege of Inveracity". Možná ke konci setu kapela malinko ztrácela tempo, ale to rychle napravila konečná "Infecting the Crypts". Bylo to výborné znova vidět Suffo s Frankem v čele!

8/10

[Dantez] - Na Suffocation jsem šel přímo z Red Fang zejména kvůli zkrácení si čekání na Inquistion. No výplň to byla parádní. Set odstartoval kurevsky od podlahy. Death metal jak hovado. Bohužel, kvůli mé nedostatečné znalosti mi začal set zhruba po polovině splývat, což ale není chyba kapely. Naštěstí mi to dost vynahrazoval přešťastný Frank Mullen s jeho gesty, ksichty, legendární ručkou a komediálními vložkami mezi songy.

7/10

Inquisition

[Dantez] - Na Inquisition jsem se těšil společně se Slayer, Down a Mglou asi nejvíce. Konečně nějaký pořádný trve black metal. No to, co jsem dostal, rozdýchávám doteď. Při příchodu už bylo pódium zbarvené do ruda lemované kozlí hlavou z každé strany. Kult započal. Tohle mělo prostě všechno. Netušil jsem, že se takhle dobře dá udělat z black metalu show a přitom si udržet evil ksicht. Všechno odsýpalo bez zbytečných keců a jednotlivé songy na sebe navazovaly geniálně. Atmo se dalo krájet. Dagon pořád přebíhal mezi dvěma mikrofony a žabí skřehot zněl naživo jako ďábelský a k ničemu nepřiřaditelný zvuk. Fakt se potvrdila Dagonova teze o tom, že jeho vokál je takový proto, aby nic lidského nepřipomínal. Incubus mezitím v krátkých přestávkách klasicky ukazoval do davu obrácený kříž z paliček a do bicích valil neuvěřitelně. Netušil jsem, jak zkurveně epicky může znít skupina složená jenom z bicích a kytary. Zvuk totálně tlačil do země, ale i přesto zůstával aspoň dostatečně čitelný. V určitých momentech Dagonova kytara vytvářela skoro až psychedelické okamžiky a v určitých stavech šli kolem místa slyšet démoni (no joke). Highlightem byla nejspíš totálně heavy black doomová hymna "Desolate Funeral Chant", při které jsem přestal fandit a začal uctívat. Doteď mě sere že jsem si nechal ujít závěr setu, protože jsem si chtěl vychytat aspoň dostačující místo na Slayer. Tohle byl pro mě totiž jeden z nejsilnějších koncertních zážitků vůbec.

10/10

Slayer

[Chirurg] - Nevěděl sem, že iPod Kerryho Kinga je plný Nine Inch Nails… Ok, všechny joky stranou, kdyby jste mi před pár lety řekli, že budu stát na Brutalu, skoro ve předních liniích a čekat na Slayer, tak vám nebudu věřit ani náhodou. No a je čtvrtek 7dmého srpna 2014, 21:30 hodin a já stojím skoro v přední linii, trsám na NIN a čekám na Slayer. Už jen tohle nervy-drásající čekání s kulisou "Closer" bylo úplně surreální. A když se vyloudil první tón "Hell Awaits" a Slayer vyšli na stage, tak sem cítil celou pevnost Josefov se hýbat, doslova. Takovouhle mačkanici a vlny tvořené lidskými těly sem nezažil snad nikdy, ale popravdě mi to tolik ani nevadilo. Není to tím, žebych si zvyknul, ale tím že hrají SLAYER! Na třetí "Necrophiliac" se mi podařilo uvolnit pravou ruku, a to mi tehda bohatě stačilo abych mohl udělat devil horns. U "Mandatory Suicide" už sem si vytvořil i trochu místečka, protože sem začal poskakovat a moře lidské masy asi pohltilo amatérské fotografy co se postavili do středu kotle. Své předsudky kolem Kerryho Kinga sem byl ochoten odložit a užít si jejich živý set. A kdokoliv kdo znovu řekne o Slayer, že nyní jsou pouze revival, tak už by opravdu potřeboval praštit lahváčem Budvaru. Rád bych slyšel tenhle pitomý argument o včerejších Venom. Nedokážu si představit lepší náhradu Dava Lombarda než Pual Bostaph. Prakticky hrnul dopředu celou kapelu jak buldozer. A to nemluvím o jeho typických Bostaph vyhrávkách, kterými zpestřuje repertoár. Ten samopalový beat v "Mandatory Suicide" mi totálně polechtal můj bod G. Ale nikdy to nepřežene tak aby zastínil starou-dobrou práci Dava Lombarda. Gary Holt je nesmírně charismatický a všestranný kytarista, který pravděpodobně oddřel větší kus práce než King, kterého místy nebylo slyšet. Asi na něj zvukař byl pořád nasraný za vyhozaní Dava. No a Tom Araya se svým šedým vousem vypadal jak nějaké metalové božstvo. Jeho úsměv mě vždycky zahrál u srdce. U "War Ensemble" se už trochu protrhly vody oceánu lidské masy, a mohl sem více pokotlit. Slyšet celý Brutal Assault, jak řve spolu s Tomem bylo přímo magické. Začátek "Disciple" byl jako kdyby udeřil hrom a každý řval "GOD HATES US ALL!" s takovou vervou, že to muselo být slyšet na míle daleko. "Seasons in the Abyss" měl klasicky parádní žlutou světelnou show a Tomův úvod "Dead Skin Mask" se nezměnil ani o slůvko. Je možná znatelně šedivější, ale jeho hlas je stále v dobré kondici a i výšky byli na všech památných místech. Závěr setu byl totální klasikou, kterou musí rozpoznat i ten nejzahořklejší Bring me the Coreček fanoušek. Při "Angel of Death" se zpustila obrovská vlajka Hanneman a Gary Holt též navlékl Hanneman kytaru. Naprosto boží konec božího setu. Zvuk kytar možná někdy pozlobil, ale to nemění nic na tom, že Slayer odehráli profesionální a velice uspokojující set. Aby se mi Slayer nelíbili, tak bych musel poslouchat víc svojí zaujatost než kapelu samotnou.

9,5/10

[Dantez] - Ve čtvrtek něco před desátou přišlo to, co rozhodlo o mém dojezdu na Brutal. Kapela, která je pro mě nejčistší esencí metalu. Kapela, která byla mým zásadním můstkem k extrémnější hudbě. Na pódium dorazili fucking SLAYER! Na koncert jsem šel s tím, že jsem věděl, co dostanu, a kdybych dostal něco jiného, byl bych možná i trochu zklamaný. Na překvápka se při takovému kolosu jako je Slayer prostě prcá. Kdo očekává šaškovské běhání po pódiu, plameny z prdelí, nebo hecováni davu, ten je na špatné adrese. Tohle nejsou Lordi nebo Hetfield se svoji vydojenou groteskou. No, naštěstí pro mě bylo doručeno přesně to, co jsem očekával a od "Mandatory Suicide" to už byla jen geniální hodinová jízda. Všechny riffy, sóla a vokály, které jsem chtěl naživo pocítit, byly předneseny v nejryzejší podobě. Thrash jak má být. Tom Araya hrál se svým tradičním spokojeným výrazem, zatímco Kerry King byl v jeho klasickém zápalu. Vždycky jsem si chtěl říct „Viděl jsem Slayer!“. Teď si tohle konečně říct můžu, a dokonce můžu dodat „…a stálo to kurva za to!
Edit: Všiml jsem si, že dost lidí měla tendence na vystoupení Slayer kydat. To je samozřejmě blbost. V tomto případě totiž nebyl problém na pódiu, ale v určitých sférách publika.

10/10

SETLIST:

Hell Awaits
The Antichrist
Necrophiliac
Mandatory Suicide
Hate Worldwide
War Ensemble
Postmortem
Captor of Sin
Disciple
Seasons in the Abyss
Dead Skin Mask
Raining Blood
Black Magic
South of Heaven
Angel of Death

Gehenna

[Dantez] - Na Gehennu jsem se nijak vyloženě netěšil. Už z domu jsem totiž věděl, že styl black metalu a podání, které Gehenna produkuje, mě nijak obzvláště neoslovuje. Všechno mi přišlo celkem polovičaté, a proto jsem druhou půlku koncertu odkoukal z dálky. Nechcu však vyznít, že by šlo o vyloženě špatný koncert. Gehenna prostě jenom hraje něco, co zrovna mě dost míjí.

5/10

Khold

[Dantez] - Na Khold připadlo ukončení druhého dne. Šlo o jednu z pouhých dvou black metalových kapel, které vystupovaly na hlavní stagi. Bylo mi řečeno, že Khold jsou naživo o dost zábavnější než z desky, což se fakt potvrdilo. Tomu dost přidal i bezchybný zvuk. Neřekl bych ani, že šlo o typickou black metalovou show, i když stylizace kapely by tomu mohla celkem napovídat. Koncert se nesl spíše ve středním „black n‘ rollovém“ tempu, které vytvářelo super groove. Díky tomu byl celý set více přijatelný, a i pro „nefanoušky“ black metalu poslouchatelnější. Kapela metala všechny jejich nejlepší a nejpamátnější riffy a šlo vidět, že si koncert užívala stejně jako fanoušci. Vrcholem asi byla super věc "Død". Ke konci si dokonce kytarista zapálil hlavu kytary a plival z ní oheň. Škoda jenom toho času. O půl druhé ráno mi totiž pomalu nohy vypovídaly služby a druhou půlku koncertu jsem musel odsedět, což mě furt trochu sere. Počkat si na Khold se ale určitě vyplatilo.

8/10

Top 3 kapely dne [Chirurg] : Slayer, Red Fang, Siberian Meat Grinder
Top 3 kapely dne [Dantez]: Inquisition, Slayer, Red Fang

DEN DRUHÝ:

Skeletonwitch

[Chirurg] - Svůj druhý den sem začal americkými Skeletonwitch, od kterých sem do té doby neslyšel ani jednu písničku. Což je možná škoda, protože vůbec nezněli špatně. Jejich druh thrash metalu měl takový mírný skandinávský šmrnc a celkem mi sednul do noty. Ale možná je to tím, že kdyby byli blond, tak bych si je zjevově spletl s Amon Amarth. Nicméně nejvíc sem asi oceňoval to lití piva skoro na ex po téměř každé písničce (což jim možná mohli dát lepší pivo než Budvar). Každopádně Skeletonwitch byli solidní začátek dne.

7/10

[Dantez] - Na Skeletonwitch jsem šel spíše ze zvědavosti. Narazil jsem na ně skrze Toxic Holocaust, kteří jsou podle několika zdrojů uváděni jako nejpodobněji znějící kapela. Deska, kterou jsem poslouchal, mě ale nějak nezaujala. Neurazila, nenadchla. U koncertu tomu bohužel nebylo moc jinak. Vypíchnout bych mohl zapáleného frontmana se super vokálem.

6/10

Fleshgod Apocalypse

[Chirurg] - Z Fleshgod Apocalypse jsem měl trochu strach. Na jednu stranu vím, že když chcou, tak dokážou hrát solidní death metal, ale na tu druhou jsem se opravdu obával těch šmidlimidlipinďoury momentů. A možná jsem jednoduchý člověk, ale svůj death metal preferuji bez jakýchkoliv symfonických kokotin. Tak či tak jsem se postavil do publika a užil si relativně vtipný začátek, kde jim 2x zdechlo intro. Do třetice všeho dobrého to nakonec vyšlo a Fleshgod Apocalypse vyšli ve vší své přihlouplé kráse. V momentě jak jsem viděl ty sáčka, motýlky a kytary stylizované jako housle jsem se musel smát, protože jediné co tomuhle divadélku chybělo byla tlustá operní zpěvačka. A pak asi za vteřinu vyšla tlustá operní zpěvačka. Začínal jsem si myslet, že dále ještě vyjede malé barevné autíčko a vyskáče z něho deset klaunů. A sotva co jsem se přestal smát a začal malinko vnímat tu hudbu co vlastně fidlaj, Dantez poslal sms kde stálo "Sillyness lvl 9000+", tohle mě málem srazilo smíchy na kolena. Ale všechny vtipy stranou, jednu věc kterou nemůžu Fleshgod Apocalypse vytknout je bubeník. On prakticky je Fleshgod Apocalypse. Ten non-stop double bass a do toho naprosto precizní blast beats byli úplně orgasmické. Když jsem přestal vnímat zbytek kapely, tak sem si rád myslel, že borec bubnuje set třeba pro Krisiun nebo Behemoth. Drtivou většinu setu sem právě čuměl jen na jeho, protože pro jeho kolegy (a obtloustlou kolegyni) tolik chvály nemám. Pokaždé když jsem zaslechl operní zpěv nebo vysoké vokály basáka, tak sem slyšel nehty na tabuli, vrzání vidličky na talíři a brek malých dětí. To bylo jak kdybych seděl doma, poslouchal Napalm Death a nějaký šprýmař mi do toho co minutu troubil na vuvuzelu. Kytaristi tam cosik fidlali a když se zadařilo, tak se i sladili a to pak bylo celkem decentní. Na vokály si ani nepamatuju, protože ze vší tou komedií, co probíhala sem je úplně vytěsnil. Asi v půlce setu jsem se letmo podíval na obrazovku a vidím pianistu. Byl jsem řádně zmaten, protože žádného pianistu neslyším, takže jsem se vydal na expedici ho hledat. A hle, támdle je - schovaný za basákem a kusem plakátu! Takže vážený pán pianista klidně mohl mlátit do kláves klobásou a já bych si toho stejně nevšiml. Možná to zní, že si z kapely utahuji (což… ano), ale bavil sem se náramně. Hudebně to opravdu nebylo kdo-ví-co, ale jako komedie to bylo geniální. Kdybych po ruce měl červenou růžičku, tak jim ji hodím na stage. Bravo.

6/10

[Dantez] - Po Skeletonwitch jsem se otočil napravo a viděl jsem, že se chystá set Fleshgod Apocalypse. Vlastně doteď nevím, proč jsem se u té stage vůbec zdržel. Hodnocení berte s rezervou, protože nedokážu být objektivní a věřím, že v tomhle subžánru může jít o decentní kapelu. Mně osobně to však nic neříká a zkurvený zvuk (který byl prý eventuelně opraven) ničemu moc nepřidal. Dokážu ocenit kostýmky a práci bubeníka. Každopádně, až budu chtít poslouchat symfonii s double kopákem, tak si přes soundtrack Pána prstenů pustím Vader.

3/10

Unleashed

[Chirurg] - S Unleashed je to podobně jako se Skeletonwitch. Nevím proč sem si nikdy nesednul a nepustil si album Unleashed, protože i ti byli na živo velice dobří. Fakt poctivý old-schoolový severský death metal, jenž podobný se už jen málo vyrábí. Možná někdy to mělo na mě takový zbytečný vikingský šmrnc, ale dokud si na stage nepřivezou dračí hlavy tak je to ok. Navíc mě celkem bavilo řvát s kapelou song "Death Metal Victory". Ten se mi zaryl tak do paměti, že si ho momentálně teď pobrukuji, haha.

7,5/10

Six Feet Under

[Chirurg] - Six Feet Under byl pro mě hlavní headliner druhého dne. Po překvapivě super setu před dvěma roky jsem se nemohl dočkat až se vybelhá Chris Barnes a ansámbl. A zklamání se nekonalo, protože SFU začali svůj set jako výstřel z brokovnice. Basy byli značně přehulené, ale to krásně přidávalo na síle zvuku, který vám servíroval ránu za ránou. Každý song byl nekompromisní porcí nasraného, agresivního sonického násilí. Na "No Warning Shot" každý řval "Die motherfucker, DIE, DIE!!!" jako kdyby byli připraveni někoho popravit. Chis Barnes působil jako psychotický, ultra-násilný bezdomovec, který na vás neustále řve a vyhrožuje smrtí. Dokázal ze svého vysokého ganjou-vyjetého vřískotu udělat tak charakteristickou věc, že pochybuji že ji někdo dokáže imitovat. Jeff Hughell se svou basou tvořil takový zahuštěný mrak hluku, že by se dal krájet. Feedback fanoušků byl také suprový, kde po každém songu se spustilo pokřikování jména kapely. Do takové míry, že si myslím, že někdy kapela zastavila schválně, aby mohla pořádně nasát atmosféru Josefovské pevnosti. Při finální "Hammer Smashed Face" se každý mohl pomátnout a i já sem si musel dát můj oficiálně první crowdsurf a následné ošahání sekuriťáky. Avšak do kotle jsem to ještě stihnul a zaběhal jsem si poslední kolečka této naprosté ikonické písničky death metalu. Six Feet Under jsou naprostá bomba naživo, kde nekotlit není možné.

9/10

[Dantez] - Na SFU jsem se nijak extra netěšil. Nic se s nimi nekrylo a prvotní plán byl zhruba takový, že si kousek poslechnu v pozadí. Zničehonic jsem se však ocitl na kraji kotle. Real kotle. Kotle, který doložil pravou definici slova kotel, aneb je to kotel, když se tam bojíš vlízt. Už první hrábnutí do strun dalo vědět, že koncert bude heavy jak kurva. Pomalý death metal SFU duněl jak hovado, že jsem si musel občas prostě taky zaskákat. Na "Seed of Filth" jsem jel jak dement a "Hammer Smashed Face" už byla jenom taková rána z milosti. Totální námrd. Vypelichaný Barnes mezi střídaním svého legendárního hlubokého growlu a high pitched squealu házel zbytkem svých dredů do všech stran. Tohle prosrat, to bych asi hodně litoval. Pokud má někdo chuť kydat na Six Feet Under, ať si je dá naživo, vleze si na minutu do kotle, a ono ho ty pičoviny přejdou. SFU asi nejsou nejtechničtější death metal na zemi, ale jeden z nejzábavnějších zato určitě. Nuda jenom minimální.

8/10

Pungent Stench

[Chirurg] - Byl jsem sakra rád, že Martin Schirens oživil Pungent Stench. Což ať Alex Wank si strčí tu telenovelu a soudní procesy kvůli jménu kapely někam. Jsou to Pungent Stench a jsou silnější než předtím! Na postu basy je Danny Violence (z mých naprosto obdivovaných Genocide Superstars) a na bicí Mike Groger (Hollenthon). Celý set byl naplněný totálně kultovními záseky z převáže prvních dvou alb. A hned od startu Pungent Stench naplnili atmosféru maximálně chlípným, oplzlým, špinavým a nádherně zvráceným death metalem. Začali trochu později, ale všechno vynahradili, když od-drtili segmenty asi po třech skladbách. Nejlepší byl určitě tupa-tupa-tupa-tupa přechod na "Dead Body Love" (tupa-tupa song dříve než tupa-tupa songy existovaly!). V ovzduší byl smrad potu, chlastu a hlavně Pungent Stench! Danny Violence vypadal naprosto punk a drtil svojí basu jako kdyby sekal dříví. Snad 25 roků staré songy zněli úplně čerstvě a vůbec na nich nešla poznat žádná opotřebovanost. Na "Shrunken and Mummified Bitch" se kotlilo božsky a hned na další "Fuck Bizarre" přivedli kompletně nahou borku, lehce polepenou černou izolepou s flaškou vína, která se tam začala svíjet. Již před začátkem koncertu sem řekl, že pokud bych si otevřel striktně death metalový strip club, tak bych tam ohrával jen Pungent Stench. A teď jsem jen dostal potvrzení, že by to fungovalo výborně! Následoval nášup dalších kultovních tracků a jako poslední byla ultra-groovy "Viva La Muerte". Oh yeeeea! Totální chlív! Ten "Klyster Boogie" by se moooožná ještě vlezl, ale jinak Pungent Stench byli parádní zvrhlost. Měl Devin Townsend nahou, ožralou borku polepenou izolepou co se mu točila kolem plešky? Ne? Tak se není o čem bavit!

9/10

SETLIST:

Pungent Stench
Dead Body Love
Happy Re-Birthday
For God Your Soul… For Me Your Flesh
Just Let Me Rot
Extreme Deformity
Shrunken and Mummified Bitch
Fuck Bizarre
Rip You Without Care
Bonesawer
Viva La Muerte

Enthroned

[Dantez] - Nebudu kecat. Na Enthroned jsem se vydal spíše z důvodu zabrání si solidního místa na následující Mglu. O kapele jsem toho moc nevěděl, a tak jsem aspoň doufal v příjemné překvapení. Set začal rychle a poměrně tvrdě. Podobně se to neslo po celé trvání koncertu. Frontman řval do mikrofonu co to dalo a zároveň se snažil vyhecovat dav, což je při black metalu celkem změna. Nemůžu ale říct, že by to na mě nějak extra fungovalo. Něco po půl hodině bylo hotovo a po skončení mi koncert přišel víceméně solidní. Naneštěstí pro Enthroned se po nich na stejném pódiu představila devastující Mgla…

6.5/10

Broken Hope

[Chirurg] - Na Broken Hope sem byl docela zvědavý, ale zároveň nemůžu říci, že jsem se na ně těšil. Na jednu stranu sem byl strašně rád, že tahle kapela znovu funguje a koncertuje, ale na druhou když sem viděl hrůzné recenze na jejich nové album, tak sem znatelně znejistěl. Ale jejich první dvě alba a "Loathing" mám pořád velice rád, tak sem byl zvědavý na jejich živé podání. A musím přiznat, že instrumentálně kapela zněla obstojně, ale v momentě když sem zaslechl vokály Damiana Leskiho, tak sem si zřetelně povzdechl. Nevyžaduji od svého death metalu bůh-ví-jak zřetelné vokály, ale Damian Leski konstantně zněl jako kdyby opakoval 3 growly dokola. Každá řádka textu každého songu zněla jako - "huuuu - briiiiiii - yyyyyy". Ano, znělo to jak vaši kamarádi, když si dělají prdel z death metalu. Texty ke "Swamped in Gore" sem z publika řval zřetelněji než on. Také neříkám, že Joe Ptacek byl nějaký druhý Dave Hunt death metalu, ale měl daleko větší rozmanitost hlasu. Zatímco kolega Damian zní jak tragicky průměrný zpěvák s celkem nesnesitelným deathcorovým šmrncem. A to by mi možná ani tak nevadilo, kdyby jeho vokály nebyli tak přehulené. Jeho neoriginalní "briiiiiiii" pro mně vytvořilo tak masivní břemeno, přes které sem se opravdu nemohl dostat. Což je škoda, protože kapela hrála velmi dobře. Pár posledních songů jsem už neviděl, takže nevím jestli se z toho ke konci stal větší průser. Jestli se třeba nerozhodli zahrát pár coverů Black Eyed Peas. Haha, to byl vtip, Black Eyed Peas nikdy nenapsali vlastní písničku. Obstojný výkon členů kapely přehlušila nesnesitelně monotónní stěna "yyyyyyyyyy". Škoda.

6/10

Mgła

[Dantez] - A je tu jeden z mých osobně nejočekávanějších koncertů ročníku. O Mgle jsem nikdy, jak po hudební, tak po koncertní stránce neslyšel žádné zápory, a proto byla má očekávání na vysokém levelu. Netřeba snad zmiňovat, že "With Hearts Toward None" je geniální black metalová deska. Natlačil jsem se teda co nejvíc dopředu, a po chvilce zvučení se na pódiu vystřídali strhaní Poláci s čtyřmi démony bez ksichtů. Hned při sypací pasáži u prvního songu domovská fanbase rozpoutala násilný kotel, který zametl i semnou. Já jsem ale na tohle fakt kotlit nechtěl. Chtěl jsem v klidu stát a jenom uctívat, což se mi naštěstí po pár posunech podařilo. Celý koncert plynul jako voda. Zkurveně rychlé části se střídaly s pomalejšími a tvrdými vyhrávkami. Když jsem zaznamenal, že se pomalu přetahuje čas, znervózněl jsem, a to hlavně proto, že pořád nezazněla monumentální "With Hearts Toward None VII". Po několika minutách jsem se však uklidnil, protože zmíněný track začal, a jeden z nejlepších a nejnapínavějších riffových nájezdů vůbec zněl na živo ještě monumentálněji. Když došlo k breaku, tak jsem šel málem do kolen. Tomuhle nechybělo nic. Kapela zahrála bezchybně, a jak přišla, tak taky odešla. U Mgly se musí taky vypíchnout bezchybná stage presence geniálně padnoucí k atmosféře hudby. Dalo by se sice říct, že kapela prostě přijde, odehraje a odejde, ale prostě to nějak zvláštně funguje. Na kecání a hecování se tady nehraje. Všechno odsýpá jak má a posluchači se nedostává výdechu. Black metal tak, jak si ho představuju. Dojem sem tam trochu kazil zvuk, při kterém v rychlých pasážích riffy trochu zanikaly. Naštěstí pro mě jsem měl zahrané věci dost naposlouchané, což pomohlo k jejich identifikaci. Mgla si každopádně pátek v pohodě povodila.

9/10 (Jeden bodu dolů za zmíněný zvuk a rozdováděné Pšonky)

Top 3 kapely dne [Chirurg] : Six Feet Under, Pungent Stench, Fleshgod Apocalypse (ze špatných důvodů)
Top 3 kapely dne [Dantez]: Mgła, Six Feet Under, Enthroned

DEN TŘETÍ:

Martyrdöd

[Dantez] - Na Martyrdöd se mi moc ze začátku nechtělo. Po chvilce uvažování a předešlé přesvědčování kamarádem jsem se i přes vražedné vedro vypravil s tím, že by Martyrdöd mohli být cool minimálně k vidění. Při mém příchodu už se z pódia ozývaly typické d-beatové rytmy a avizovaná black crustová kapela působila při horkém dnu skoro plážově. Celý koncert jel ve stejném tempu, což mě bohužel začalo po půlce koncertu celkem nudit. Trochu mi to vynahrazoval rozjuchaný frontman, který trsal po pódiu tam a zpět. I přesto na mě Martyrdöd působili podobně jako Skeletonwitch. Neurazili, neoslnili.

5,5/10

Insania

[Dantez] - Po Martyrdod přišla na řadu Insania se svými vtipnými mikrofony, hadrama spíchnutýma přes noc a klávesami od strejdy z Varnsdorfu. Ne, samozřejmě si dělám prdel. Insania začala moji oblíbenou věcí "Peklo jsou ti druzí", na kterou jsem si od srdce zařval. Poté už jsem jen koukal z povzdáli. Zvuk byl perfektní a texty se daly chytat dost dobře. Některé songy působily zajímavě, teda dokud nenajel pofiderní synťák. Šlo vidět, že si Insania koncert na Brutalu užívala, společně s pár fans pod pódiem, kteří vraceli texty a trsali i přes ultimátní vedro. Je na čase "Volný Radikál", a proto při prvním „Ahááá“ odcházím do stínu, aspoň dokud mám kůži zbarvenou jako Polyho límeček.

6/10

Dew-Scented

[Chirurg] - Dew-Scented pro mě znovu byli ve stejném pytli kapel jako Skeletonwitch a Unleashed které BYCH MĚL poslouchat, ale z nějakého neznámého důvodu je neposlouchám. Znovu jsem znal jejich jméno, žánrové zařazení i historii, ale ani jeden song. Avšak Dew-Scented se mi líbili asi nejvíce. Jejich thrashově laděný death metal působil velice charismaticky a místy mi to připomínalo kapely jako The Crown nebo bizarní verzi Sacred Reich kdyby se rozhodli hrát death metal. Každopádně jejich set byl velice poutavý, chytlavý a plný energie. Opravdu zajímavý mix thrashe a deathu. Skvělou podívanou byl taky asi 10ti letý kluk v tričku Unleashed, který stál na levé straně pódia a pařil nejtvrději ze všech. Za takovéto rodičovství se postavím vždycky!

8/10

Impaled Nazarene

[Chirurg] - Musím přiznat, že na Impaled Nazarene sem nikdy neměl trpělivost poslouchat. Rád bych chtěl, protože tam vidím nějaké snažení o kontroverzní image, ať už to jsou pentagramy, plynové masky a kozy (ano, oba druhy koz) na obalech či rádoby šokující texty o satanismu, válce a kozách (ano, zase obou druzích koz). Z popisu mi to zní jako nějaký black metalový grindcore či punk, akorát že v hudbě toto necítím ani náhodou. Každopádně sem měl naděje, že naživo to bude úplně jiný příběh. Přeci jednou v dávných dobách byli i na Obscene Extreme, takže to znamená, že si třeba oblečou plynové masky, zapálí kozy (ano, oba druhy koz) a začnou poskakovat a halekal "hail satan". ŽE?! Nemohl sem být víc na omylu. Dostal sem ten nejvíc přizdisráčský, utahaný, statický a uuuuumorně nudný set který sem letos vystál. Asi nejvíc šokující věc na Impaled Nazarene bylo, že všichni měli jiný vzor maskáčů. Věděl sem že je zle, když poprvé co sem se podíval na hodinky uplynulo pouze 10 minut hrací doby, která zněla jako půl hodiny. Songy byli absolutně placaté a tězkoprdelní, a ze začátku setu sem nemohl vyždímat ani unci potěšení. Kotel také skoro žádný nebyl a vůbec se tomu nedivím, když se kapela nehnula ani o milimetr. Nepožaduji aby každá kapela pobíhala po stagi jako kdyby je honila puma, ale když vidím, že frontman stojí jak socha a nevšímá si publika, tak se mi zrovna začít poskakovat nechce. Kvalita setu se mírně zlepšila ke konci, kde hádám že zazněli staré songy, ale škoda už byla napáchána. Impaled Nazareze bohužel zněli jako banda imobilních páprdů, kteří možná před 20ti lety byli kontroverzní a "edgy", ale teď zní asi tak edgy jako W.A.S.P. Z jejich setu sem si odnesl snad jen bolest v zádech a šel sem si radši lít Budvar do hlavy.

5/10

Sodom

[Chirurg] - Na Sodom jsem se těšil jako malý kluk, hlavně protože dva roky zpátky jsem je neviděl. Ale jak jsem zaslechl vrtulníky přelétat nad mou hlavu a posléze vysmátého Bernemanna přiskotačit na stage a strýčka Toma hned za ním, věděl jsem že bude dobře. Jen jejich soudobý bubeník vypadá, že by klidně mohl být jejich syn. Sodom si nemohli vybrat silnější otvírák než "Agent Orange", kde každý v publiku začal kotlit/pařit/headbangovat od první vteřiny. Strašně mě bavilo, že schválně vynechávali refrény ať je každého v publiku slyšet, když je řve z plných plic. A moment jak celou pevností znělo "Agent Orange! A fire that doesn't burn!" byl fenomenální. Setlist byl výborně proložený novějšími songy s těmi naprosto kultovními a zásadními, ale jeden song který sem ani náhodou nečekal byl "Surfing Bird" od The Trashmen. Myslím, že když teď řeknu někomu kdo se festivalu neúčastnil, že sem kotlil na "b-b-b-b-bird is the word", tak mi neuvěří ani náhodou. Avšak tohle byla náramná zábava při které sem se neustále musel tlemit, protože jsem nemohl zapomenout na ten jeden absolutně retardovaný díl Family Guye. Následující song totálně zabil, protože to nebylo nic jiného než "The Saw is the Law". Bernemann stále vysmátý, Tom Angelripper stále nezpomaluje a všichni v publiku mohli zešílet. THE SAAAAAAW! Jediný nový song byl výborný "Stigmatized" kde se Tom opřel do hlubších vokálních partií a energie kapely neklesla ani o fous. Nakonec zazněla osvědčená hymna padlým vojákům v bitvě (a v kotli taky) "Remember the Fallen". A když kapela řekla, že mají čas na poslední song, tak každý a jejich máma věděli, že spustí nic jiného než "Ausgebombt“. A "Ausgebombt" to byl a s ním totálně našlapaný punkový kotel. Ten další crowdsurf sem si prostě musel dát! Sodom odehráli naprosto vynikající set, který měl hodně srdíčka a konstantně držel plyn na podlaze. Nedokážu si představit jediného člověka, kterému by se letošní Sodom nelíbili.

10/10

SETLIST:

Agent Orange
In War and Pieces
Outbreak of Evil
Surfing Bird
The Saw is the Law
Sodomy and Lust
Stigmatized
City of God
Blasphemer
Remember the Fallen
Ausgebombt

Repulsion

[Chirurg] - Repulsion, že hrajou na třetí stagi? Hell yeah, že nato du! Jak by asi dnes zněl grindcore bez kapely jako Repulsion. Jestli by tedy vůbec existoval. Set samozřejmě začal s "The Stench of Buring Death", kde po ikonickém nájezdu následovala neúprosná kanonáda blast beatů. A možná mi už ten Budvar lezl na mozek, ale přísahal bych, že bicími seděl Chris Moore z Magrudergrind. Který mimochodem hrál s takovým přehledem, jako kdyby Repulsion songy drtil každý den svého života. Jeho naprosto old-schoolová technika a nepřetržité hyper-rychlé blast beaty byli radost pozorovat. Dát tuto kapelu na třetí stage, kde si lidé stěžovali, že zvuk zní pouze jak stěna hluku, bylo možná nezáměrně to nejvíc geniální rozhodnutí vůbec. Kdo slyšel "Horrified", tak pochopí, že Repulsion mají znít jako neustále valící-se grindcorová lavina. A ve stanu se jim podařilo vytvořit solidní hukot. Matt Olivo tam zápasil s kytarou, aby reprodukoval ten nechvalně známý vřeštící zvuk z alba a Scott Carlson štěkal své gore texty jako vzteklý pes. Musím přiznat, že takto blízko k pódiu mě uši začali bolet relativně rychle. Avšak neberu toto jako negativum, ba naopak! Grindcore má být nesnesitelně hlasitý, agresivní a nasraný, a Repulsion jsou právě čirou definicí všeho zmíněného. Nemusel sem ani zavírat oči abych si začal představovat, že jsem někde ve zpoceném klubu v roce 1986, kde Repulsion hrají v top formě. A pokud ohluchnu u poslouchání Repulsion, tak to potom bude jen svědectví o jejich kalibru. Naživo přehráli snad skoro celé "Horrified" a jedinou "novou" písní bylo "Helga (Lost her Head)". Repulsion byli názorná ukázka čirého grindcorového chaosu a krásy… FUCK!!!

9/10

Krabathor

[Chirurg] - Pro Krabathor letošní Brutal Assault byl jedinečným koncertem, kde se vrátili na domácí půdu v sestavě z let 80tých a 90tých. Tedy Bruno, Christopher a Pegas. A sotva co koncert začal, šla ve vzduchu cítit opravdu jedinečná atmosféra. Před pár roky bych si návrat Krabathor v takovéto sestavě těžce dokázal představit. Setlist se skládal pouze ze songů z jejich prvních čtyř alb, tedy do doby než Bruno opustil kapelu. Takže je jasné, že každý song byl naprosto nezapomenutelnou kapitolou české death metalové učebnice. Možná bych ocenil více Bruna na vokálech, ale to už je má vlastní preference. Jakmile sem slyšel "Liquid", tak se mi úplně zastesklo po době kdy jsem album "Orthodox" slyšel poprvé. A to nemluvím o stejnojmenné písničce, při které sem trochu litoval, že sem se neprobil do kotle. Ale i tak sem řval "ORTHODOX!!!" pyšně a hlasitě. Na chvíli sem myslel, že touto písní se rozloučí i když mají dost času nazbyt. Ale ne, přišli ještě dva přídavky, hlavně tedy s lehce punkově laděným "Imperator (Strikes Again)". Krabathor odehráli jedinečný set s parádní atmosférou, a snad na něj budou vzpomínat tak jako já a ostatní spokojení členové publika.

8/10

Down

[Chirurg] - Ok, absolutně netuším jak tohle začít, protože z Down jsem stále v euforii. Nevím jak tu sérii radostných zvuků co teď vydávám přetlumočit do koherentních vět. Ale pokusím se - Down byl absolutní - no bullshit - nátěr od první do poslední vteřiny. Tohle byl typ koncertu, který nadosmrti nezapomenu. Nepamatuji si poslední kapelu, kterou sem tak rád viděl vejít na stage. Ze všech vyzařovala taková energie, že jsem ji absorboval jako solární panel. Všichni vysmátí, lehce připití a v čele s pravděpodobně nejlepším frontmanem všech dob - Philem Anselmem. Když vešel na Josefovské pódium, tak si hned zrobil pořádek, jako když trenér přijde do kabiny. Kdyby mi Phil řekl ať se zvednu a okamžitě si koupím nové album Black Veil Brides, tak to udělám ihned. No a když kapela začala hrát, tak to byla jednoduše slast. Naprosto hutný, drsný a zakouřený zvuk doprovázel monumentální riffy, které zněli jako místo či substance na kterých byli napsány. Down vůbec nezněli profesorsky, ba naopak. Jejich styl hraní zněl jako velice kreativní (a zhulená) jam session s velice pohodovou a uvolněnou atmosférou. Nicméně songy byli heavy jak kovadlina a pohltili všechno co jim stálo v cestě. Phil Anselmo byl ve skvělé náladě a ještě lepší vokální kondici. Kdo má nějaký problém s jeho komentáři buď neumí anglicky nebo by si měl opatřit smysl pro humor. Nebo seděl na přírodní tribuně jak buchtička, a byl uražený pokaždé když tam Phil hodil nějakou fakaci. A svými vokálními dovednostmi mi naprosto vyrazil dech. V "Lifer" když klečel na zemi a řval takovou silou, že z toho ihned chytl bolest hlavy a pak jen potichu suše pronesl "it hurts", mi nedával jinou možnost než zírat v totálním údivu. A když už jsme u "Lifer", tak to byl neskutečný zážitek. Už od prvního riffu se všichni rozskákali a začal obrovský kotel. Já nato ani nemyslel, to prostě nešlo odolat! Následně jsem pak pěl každý text mým otřesným, Budvarem-vyjetým hlasem a se mnou každý člověk, který mě obklopoval. Stage presence a celkové manýry Phila Anselma jsou totálně dokonalé a jedinečné. Vždy jak se podíval mým směrem, tak jsem se musel ujistil, že pařím nejtvrději co můžu, aby si nemyslel že se flákám během jeho setu. Ale i malé věci jako jeho metalový souhlasný obličej, mikrofon kolem krku, neustálé supí sledování publika či zpívání do kameru s naprostou kamennou tváří byli k nezaplacení. U "Hail the Leaf" sem znatelně zacítil trávu v ovzduší a Philův mohutný death growl "fucking SMOOOOKE" otřásl celým mým člověkem. "Conjure" na druhou stranu byla sakra temná pocta k Black Sabbath a předposlední "Stone the Crow" může zato, že jsem druhý den nemohl skoro mluvit, protože jsem vil texty, jako kdyby mi na tom závisel život. Na konec přirozeně "Bury Me in Smoke", který byl tak heavy, že už jsem skoro nedýchal. Ke konci dokonce převzali nástroje borci z jiných kapel (hlavně tedy Satyr a Frost ze Satyricon) a udělali strašně pěknou "Bury Me in Smoke" jam session. Nedokážu si představit lepší dokončení jejich setu. Down byli vskutku fenomenální, absolutně nezapomenutelní a mohl bych básnit o této show celé dny.

10/10

[Dantez] - Na řadu přichází Down a zároveň můj poslední nejočekávanější koncert. Poctivě přes půlhodiny vystávám místo před pódiem a v naději očekávám aspoň trochu připitého Anselma. Když vidím, že si nezapomíná lahev, vím, že se moje přání plní. Set začíná přesně tak, jak má stoner set začít. Všechno šlapalo jak kurva. Zazněly jak legendární věci, tak i novější, které byly skoro stejně boží. Například osmiminutový Black Sabbath worship nazvaný "Conjure" donutil všechny házet hlavou rychlostí 25 BPM. O ostatním bych tady mohl psát ještě sto řádků, ale asi to nemá cenu. Tohle se prostě musí zažít. "Lifer" byl nahypovaný jak kráva a refrén u "Stone the Crow" pěli aspoň vepředu všichni. Když už jsem myslel, že se nic lepšího stát nemůže, všímám si faktu, že při konci finální a asi nejslinější "Bury Me In Smoke" se Frost z následujících Satyricon zhostil bicích a opožděně se dovídám, že si i Satyr zahrál na kytaru. Super byl taky fakt, že Anselmo nastoupil v perfektní formě, a to jak vokální, tak showmanské. Publikum se dočkalo hecování, vtipů, tradičních gest, keců, ale i oprávněných fakací. Zajímavé bylo taky zjistit, kolik lidí chce vykouřit Philovo péro. Věděl jsem, že Down budou super. Že to ale bude až takhle boží, to jsem fakt nečekal. Nevím, jestli to mohlo být vůbec lepší. Možná, kdyby každý před koncertem nafasoval flašku whiskey. Jestli Inquisition dali koncert nejatmosferičtější a Slayer nejzásadnější, Down pak dali určitě koncert nejzábavnější a nejpamátnější. Byl to ten typ koncertu, u kterého si přejete, ať ještě nekončí. Top shit.

10/10

SETLIST:

Eyes of the South
We Knew Him Well
Hogshead/Dogshead
Witchtripper
Lifer
Pillars of Eternity
Hail the Leaf
Conjure
Stone the Crow
Bury Me in Smoke

Satyricon

[Dantez] - Neuplynula ani minuta od konce setu Down a Satyricon už nakopli své vystoupení peckou "Now Diabolical", do které se na oplátku stihl vecpat nachcaný Anselmo, aby si zařval a poplácal kapelu po zadku. Hned zezačátku jsem si všiml, jak dobře Satyricon zní živě - skoro jako z desky. Tomu přidával i super zvuk a práce legendárního Frosta za bicíma. Překvapil i fakt, že skupina sází více na skladby z novější black n‘ rollové éry, než na staré klasiky, což mě osobně ve více případech potěšilo. S radostí jsem si zanotoval "Black Crow On A Tombstone"," Nekrohaven" a hlavně kultovní "The Pentagram Burns". Oceňuji taky, že i při velikosti kapely si Satyricon drží svůj ksicht, nenechávají si uletět dekl a dokážou dát super koncert v normálních hadrech, bez stokilových operních zpěvaček, nebo varhaníka v kožešinovém oblečku. Naneštěstí na mě Satyricon po geniálních Down v některých okamžicích působili trochu placatě. Sami za sebe byli však super. Za znění "Mother North" jsem každopádně utíkal do šapitó, abych si užil aspoň kousek setu Jesu a hlavně proto, abych uzřel jednoho z bohů – J. K. Broadricka na vlastní oči…

8/10

Jesu

[Chirurg] - Po neskutečném zážitku z Down sem spěchal na třetí stage abych stihnul Jesu včele s Justinem Broadrickem. Nakonec sem tolik spěchat vůbec nemusel, protože poslední kapela ještě sklízela své vybavení. Čekání bylo poměrně dlouhé, ale úsměvně ho zkrátil borec, co v malování nakreslil totálně boží Jesu logo defaultním štětcem a pak ho všem promítnul. Doufám že uložil změny, když to pak zavřel. Jesu měli asi 15ti minutový skluz, ale když začali, tak nastala totální hypnóza. Buď jste byli v transu společně s hudbou, a nebo jste zdechli nudou. Naštěstí pro mě platil ten trans. I přestože programované bicí byli velice minimalistické, pořád měli dostatečnou ránu. Ano, nebylo to na škále Godflesh, kde sem se cítil jako kdyby se na mě hroutila budova, ale jisté beaty měli sílu mě trochu požduchat. Justin Broadrick je kytarista všech kytaristů, protože ty zvuky co loudil z jeho nástroje bych nikdy neřekl, že dokážou vyjít z kytary. Nemohl chybět ani jeho klasický švih rukou, headbang či úklony. Začínám si myslet, že každý z těchto jeho charakteristických pohybů má nějaký vliv na hudbu samotnou. Ovšem je pravda, že zvuk ve stanu místy nebyl přímo ideální. Basáka Diarmuida Daltona sem pořádně slyšel opravdu málokdy, takže více působil jak nějaká kulisa s basou u pasu. A místy se zvuk obalil do jakési koule, která nevím jestli byla záměrná. Ale od songu "Silver" se tempo pomalu zvedalo a u finální "Friends Are Evil" jsem se mohl u-headbang-ovat. Justin byl opět zdvořilý; děkující po každém songu. Nicméně možná to bylo tím 15ti minutovým zpožděním, ale měl sem pocit, že skončili poměrně brzo. Asi pouze pět songů v setu mi přišlo málo, i přesto že jsou velice rozvláčné. Ale tak i tak to byl velice zajímavý sonický i vizuální zážitek.

7,5/10

[Dantez] - Na Jesu docházím zhruba na poslední tři songy, což znamená, že zhruba na druhou polovinu setu. Všechno jede v plné síle. Veškerý Broadrickův trademark by na místě. Bezchybná drum machine společně s nepochopitelnými zvuky, které se linuly z Broadrickovy kytary vytvářely doslova hypnotické atmo. Ani nevadilo, že lidí nebylo tolik, koliky by mělo. Pokud je Godflesh vyjádřením Broadrickova nihilismu, pak Jesu reprezentuje melancholické chvilky při čumění na západ slunce. A funguje to!

8/10

SETLIST:

Your Path to Divinity
???
Silver
Tired of Me
Friends Are Evil

Aosoth

[Dantez] - Na následující Aosoth jsem byl dost zvědavý. Francouzskému black metalu totiž hovím jako svině a kapely jako Antaeus nebo Glorior Belli jsou pro mě kultem. Navíc po pár posleších desky "IV: An Arrow in Heart" jsem věděl, že Aosoth prostě nemůžou zklamat. Bohužel pro mě jsem zmíněnou desku nestačil naposlouchat pořádně, a proto mi často zvuk až moc splýval a v některých partech jsem se těžko vyznal. To mi bránilo k plnému vychutnání si koncertu. I přesto se však musí nechat že Aosoth hráli tak, jak jsem u Frantíků zvyklý – rychle, tvrdě a s atmosférou.

7/10

Hail of Bullets

[Chirurg] - Hail of Bullets aka kapela na kterou Brutal Assault zapomněl a proto ji dal ve 2 hodiny ráno v poslední den (lepší vysvětlení pro to nemám). Nicméně byl sem sakra rád, že jsme na tuto kapelu celý den vydrželi, protože snad Hail of Bullets si fanouškovskou podporu zasloužili nejvíce. Také jeden z nejvíce čestných a upřímných lidí v celém metalovém světě Martin van Drunen vyšel jako první na stage, když ještě světla svítili a podělil se ze všemi o jeho příběh který se stal HOB před Brutalem. Druhého kytaristu Stephana postihla velká bolest páteře a proto nebyl schopný koncert odehrát, ale stál si za tím ať zbytek kapely na Brutal Assault odjede. Že prý takový koncert jako Brutal Assault se nemůže vynechat. Dále pak kapela ztratila veškeré své kytarové vybavení na letišti a Martin podotkl, že se to měnilo v totální clusterfuck a katastrofu. Ale naštěstí borci z Krabathor jim vypůjčili své. Pak se omluvil všem v publiku, že bez druhé kytary to možná nebude znít tak jak jsme zvyklí ale zbytek vojáků v četě prostě musí dál. A zato jeho a celou kapelu nesmírně respektuji. Proto sem si v ten moment řekl, že speciálně pro ně musím pořádně zakotlit, protože HOB tuhle zpětnou vazbu teď potřebují. Druhý song "Red Wolves of Stalin" řádně našlapal circle pit, takže to byl výborný čas udělat blitzkrieg v kotli. Setlist byl převážně tvořen ze starých věcí, protože absence druhé kytary nedovolovala zahrát nové songy ze "III: The Rommel Chronicles". Což bylo naprosto OK se mnou i se zbytkem maniaků v kotli, kteří ještě stáli na nohou. Byla pravda, že pouze s jednou kytarou zvuk nebyl tak hutný, ale i tak kytarista Paul odvedl neuvěřitelnou práci aby zaplnil každé hluché místo. Mezitím v kotli se sešlo četné množství HOB fanoušků (protože sem dokázal slyšet řadu lidí řvát texty třeba ke "Advancing Once More") a povzbuzovali jsme kapelu co jsme mohli. Martin posléze s úsměvem na tváři řekl, že všechny ty trable se nakonec vyplatili, protože Brutal Assault je opravdu jedinečný festival. Sem rád, že na poslední kapelu večera zůstalo tolik lidí, protože lepší zakončení festivalu si nedokážu představit. Finální "Ordered Eastward" byla naprostá hymna, kde jsem se rozloučil jak s HOB tak i s celým Brutalem. Je pravda, že pár songů by se tam ještě vlezlo, hlavně třeba takový "Operation Z", ale i tak to byl vynikající set. Sem nesmírně rád, že jsme jim mohli zlepšit mizerný den.

8/10

SETLIST:

General Winter
Red Wolves of Stalin
On Coral Shores
Warsaw Rising
Farewell to Africa
Advancing Once More
Ordered Eastward

Top 3 kapely dne [Chirurg]: Down, Sodom, Hail of Bullets
Top 3 kapely dne [Dantez]: Down, Satyricon, Jesu

Top 5 kapel celého festivalu [Chirurg]: Down, Sodom, Slayer, Six Feet Under, Red Fang
Top 5 kapel celého festivalu [Dantez]: Down, Inquisition, Slayer, Mgła, Red Fang

Outro:

[Chirurg] Pros & Cons festivalu (kromě kapel)
+ Nově otevřené prostory pevnosti. Octagon byl výborný, navíc obsahoval více míst pro sezení či větší rozptýlení fanoušků Výstavu jsem také uvítal. Je dobré vědět, že se o pevnost staráte!
+Autosedačky! Nevím kdo s tímto přišel, ale je naprostý génius! Kino či jiné odpočívací místa byli teď úplně super pohodlné.
+ Počasí. Jinými slovy - nepršelo! Huraaaa.
+ To že mi nějaká dobrá duše našla vytracený mobil v kotli. Děkuji polonahému borci s vlajkou na zádech, který mi našel telefon v Sodom kotli. Nevím co bych si počal bez čísel na své babičky.
+ Kino/market/výstava/organizace.

- Benediction na třetí stagi a ještě ve stejný čas jako Down. Tu třetí stage sem ještě nějak překousl, ale dát je ve stejný čas jako Down byla opravdu škoda. Navíc nespočet lidí na toto upozornilo hned jakmile byl program zveřejněn. Je to tak těžké prohodit či posunout kapelu o hodinu? A když v druhý den odpadly asi tři kapely z hlavní stage, proč tam nemohli hodit Benediction? Nevím proč lepším řešením bylo aby jisté kapely hráli 2x. A o těch třech vystoupeních Manes ani nemluvě, těch jejich 5 fanoušků muselo mít žně.
- Lidi co jdou opačným směrem v circle pitu. Nemusíte být nukleární fyzik abyste dokázali určit jakým směrem se točí circle pit. Takže prosím, go with the flow, ne against the grain.
- Design programu. V letošním programu sem se vyznal asi jako v osmisměrce. Asi někomu přišlo, že jednoduše dát kapely pod sebe je too mainstream.
- To že jsem zapomněl odevzdat anketu. Hernajs! Teď budu paranoidní, že na příští rok ohlásí samý šunky.
- Cena nového CD Crowbar. Vím že tohle je úplná prkotina a festivalu se skoro netýká, ale nic lepšího mě na poslední pozici nenapadlo. Chápu, že je to nové cd, ale dát 450,- za obyčejné cd bez bonusů nebo bez digipaku ve festivalovém marketu mi přijde trochu moc. Deluxe verze nových Aborted stálá o 50,- víc a to obsahuje tlustou krabičku s jiným coverem, 3 bonusové songy a hlavně celou unikátní Aborted karetní hru o 110ti kartách a jedné kostce. Crowbar maj prd.

[Dantez] Pros & Cons festivalu (kromě kapel)
+Nazvučení hlavních stageí
+Vyvážený Lineup
+Horror kino, jeho program a pohodlné sezení
+ Octagon a zahrnutá výstava
+Celková organizace. Žádný bordel, minimální čekání, rychlé odbavení a přidělení pásku…

-Občasné nazvučení Metalgate stage
-0% vzduchu při plné účasti u Metalgate stage. Stan byl asi ok, jen by chtěl i po stranách otevřít
-Přepálené ceny v areálu
-Směšný poměr ceny/výkonu u piva
-V některých případech až příliš pozdní vystoupení kapel

[Dantez]Brutal Assault řadím jako jednu z nejultimátnějších zkušeností vůbec a nutno dodat, že i přes totálně zničené tělo a eventuelní rozesraný organismus na kusy to určitě stálo za to.
[Chirurg] Děkuji všem, kteří si tento opravdu vyčerpávající report přečetli. Na konec už snad jen - uvidíme se za rok!

- Chirurg, Dantez